COLLEGIUM PRAŽSKÝCH TRUBAČŮ
Komorní soubor Collegium pražských trubačů vznikl účelově na jaře roku 2002 a byl určen především k fanfárovým účelům. Postupem času však vznikaly příležitosti i ke koncertnímu uplatnění. Samozřejmě, že tři trubky ke koncertování nestačí, a proto trio navázalo spolupráci s varhaníkem, popřípadě smyčcovým orchestrem a autentické provedení skladeb si vyžádalo rozšíření ještě o tympány. Repertoárovým základem souboru je především hudba barokní a klasická, díky využití varhan však takový koncert může obsahovat i skladby romantické a i skladby 20. století. Základ souboru tedy tvoří 3 trubky, které hrají jak v poloze principální, tak i poloze pikolové, doprovod a sólové vstupy interpretují varhany nebo smyčcový orchestr a slavností ráz celého koncertu pak dokreslují tympány. Všichni tři trompetisté a tympánista jsou členy Státní opery Praha, varhany obstarávají přední pražští varhaníci.

FILHARMONIE HRADEC KRÁLOVÉ
Filharmonie Hradec Králové byla založena v roce 1978 pod názvem Operní orchestr města Hradec Králové, o rok později bylo těleso přejmenováno na Symfonický orchestr Hradec Králové, v roce 1987 na Státní symfonický orchestr Hradec Králové. Od vzniku České republiky (1. 1. 1993) nese orchestr jméno Filharmonie Hradec Králové, vyjadřující historickou kontinuitu sahající přes Filharmonii Sokola v Hradci Králové (1921 – 1965) až k Filharmonické jednotě činné ve městě od roku 1887. Pod česky vřelým, lahodně měkkým zvukem Filharmonie Hradec Králové je podepsán prvořadý český dirigent prof. František Vajnar, který s orchestrem pracoval jako šéfdirigent nepřetržitě od roku 1991 až do roku 2001, kdy byl jmenován čestným šéfdirigentem tělesa. Současným šéfdirigentem FHK je skladatel, dirigent a houslista Ondřej Kukal (od roku 2002 dosud), dirigentem Andreas Sebastian Weiser (od roku 2006), sólistou klavírista Lukáš Vondráček (od roku 2001). FHK vystoupila na pódiích významných koncertních síní Evropy (Musikverein ve Vídni, Victoria Hall v Ženevě, Queen Elisabeth Hall v Antverpách aj.), účinkovala v Belgii, Francii, Itálii, Německu, Nizozemí, Polsku, Rakousku, Španělsku a Švýcarsku. Pro bohaté zkušenosti s prováděním velkých oratorních děl světové hudební literatury se FHK stala atraktivním profesionálním partnerem pro domácí a především zahraniční sborová tělesa. Dosaženou interpretační kvalitu tělesa dokumentují CD nahrávky pro tuzemské i zahraniční společnosti nebo Český rozhlas. FHK účinkuje na významných festivalech (Mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl, Mezinárodní hudební festival Janáčkovy Hukvaldy aj.), spolu s Českým rozhlasem 3 – stanicí Vltava je pořadatelkou unikátního festivalu Hudební fórum Hradec Králové (mj. české premiéry děl Kančeliho, Gubajduliny, Beria).

ANDREAS SEBASTIAN WEISER – dirigent
Andreas Sebastian Weiser, absolvent Vysoké školy umění v Berlíně, se stal v roce 1985 finalistou prvního ročníku Mezinárodní dirigentské soutěže Artura Toscaniniho v Itálii. Na základě stipendia Německé akademické výměnné služby studoval také u Václava Neumanna při České filharmonii (1987-88). O rok později se stal druhým dirigentem Symfonického orchestru Československého rozhlasu. V roce 1990 si jej Jenští filharmonici zvolili svým šéfdirigentem. Stal se tak nejmladším hudebním ředitelem v Německu. V roce 1993 debutoval u Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu, když narychlo zaskočil za Semjona Byčkova a převzal řízení 9. symfonie Gustava Mahlera. Následovala další pozvání k Mnichovskému rozhlasovému orchestru, k Symfonickému orchestru Bavorského rozhlasu a k Bach Collegium München. Od prvního společného koncertu v Ravenně v roce 1995 pravidelně spolupracoval s violoncellistou a dirigentem Mstislavem Rostropovičem (mj. nastudování Brittenova Válečného rekviem s Orchestra Nazionalle della RAI Torino, Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu a Symfonickým orchestrem Severoněmeckého rozhlasu). Pravidelně spolupracuje jako asistent s šéfdirigentem Newyorských filharmoniků Lorinem Maazelem. Jako asistent spolupracoval rovněž s dirigentem Zubinem Mehtou při otevření Palau de les Arts Reina Sofia ve Valencii. Andreas Sebastian Weiser dirigoval mj. Lucernský symfonický orchestr, Bernské symfoniky, Bamberské symfoniky, Symfonický orchestr Středoněmeckého rozhlasu v Lipsku a Stuttgartské filharmoniky, hostoval v Opéra de Lille, Opéra de Nice, Státním divadle v Kasselu, Státní opeře v Praze, Teatro di San Carlo v Neapoli, Římě, Palermu, Barceloně a Madridu (RTVE). Nahrával s Jenskými filharmoniky, se Stuttgartským komorním orchestrem a s Virtuosi di Praga. Je stálým dirigentem Filharmonie Hradec Králové a Českého komorního orchestru.

MIKAEL ERICSSON – violoncello
Švédsko-český violoncellista Mikael Ericsson absolvoval Královskou dánskou hudební konzervatoř v Kodani. Přátelství s Josefem Vlachem, kterého poznal na letních kurzech komorní hry, ho posléze přivedlo až do Prahy, kde od roku 1972 studoval hru na violoncello u prof. J. Chuchra a komorní hru u J. Vlacha. V roce 1978 se umístil jako první Švéd ve finále světoznámé Čajkovského soutěže v Moskvě a o dva roky později vyhrál Mezinárodní hudební soutěž Pražského jara, kde získal i cenu za nejlepší interpretaci soudobé české skladby. Jako sólista vystupoval nejen s téměř všemi československými orchestry, ale také s orchestry ve Švédsku, Německu, Maďarsku, Polsku, Španělsku. Se Švédským rozhlasovým orchestrem podnikl turné po Švédsku a s Českým komorním orchestrem po Španělsku. Spolupracoval s řadou známých dirigentů (Blomstedt, Chačaturjan, Pešek, Válek) i s vynikajícími klavíristy (Hála, Klánský, Jando aj.). Nahrál sonáty pro violoncello od Rachmaninova, Griega a Boccheriniho, skladby pro violoncello a klavír Martinů, tři koncerty K. Stamice (nahrávky byly oceněny ČHF) a tři koncerty J. Rejchy (partitury dvou z nich sám objevil). M. Ericsson natáčel pro rozhlasové stanice ve Švédsku, v ČR a v Německu, spolupracoval i s televizemi v Česku a Švédsku. Působí v Českém komorním orchestru jako kmenový hráč i jako sólista. Je členem Vlachova kvarteta Praha. Jako pedagog vedl po několik let kurzy komorní a sólové hry (Geijerskolan, Ransäter) a semináře (Vysoká hudební škola Ingesund) ve Švédsku.

ALFRÉD STREJČEK
Vystudoval herectví na brněnské JAMU a prošel řadou pražských i mimopražských divadel. Hrál postupně v Divadle O.Stibora v Olomouci, v Divadle Jiřího Wolkera v Praze, v Divadle Maringotka, ve Státním divadle v Brně, v Divadle E.F.Buriana a v Divadle Za branou u Otomara Krejči. Je stálým hostem Lyry Pragensis a dlouhá léta vystupoval i v pražské poetické vinárně Viola. Pět let působil jako pedagog uměleckého přednesu na pražské konzervatoři. Patří mezi špičkové interprety poezie a prózy a je několikanásobným laureátem soutěží profesionálních umělců v uměleckém přednesu. Je držitelem nejvyššího ocenění v tomto oboru – Křišťálové růže. Přednáší též v latině, angličtině, němčině, španělštině a italštině. Má za sebou řadu filmových a televizních rolí – filmy Tři zlaté vlasy děda Vševěda a Podivuhodná přátelství herce Jesenia, televizní inscenace Josefína, Lásky hra osudná, Smrt a blažená paní, Malá mořská víla a j. Je vyhledávaným interpretem melodramatických děl. Spolupracuje s našimi nejvýznamnějšími hudebními tělesy i sólisty – Česká filharmonie, FOK, SOČR, Janáčkovo kvarteto, Musica Bohemica, Chairé, Virtuosi di Praga, Barock Jazz Q, Big band Českého rozhlasu, Štěpán Rak, Václav Hudeček, Jiří Hlaváč, Miroslav Petráš, Jaroslav Svěcený, Ivan Ženatý a další. Jeho hlas se vepsal do povědomí posluchačů rozhlasu i televize. Významná je i jeho činnost moderátorská. 15 let uváděl v ČT přímé přenosy jazzového cyklu Hudební studio M a dodnes provází veřejné rozhlasové nahrávky Big bandu Českého rozhlasu, vedeného Václavem Kozlem. Společně se Štěpánem Rakem je nositelem ceny UNESCO za koncertní projekt Vivat Comenius, se kterým oba umělci vystoupili na více než šesti stovkách koncertů ve dvaatřiceti zemích čtyř kontinentů.